K diskusnímu příspěvku paní AS

(K článku Šestnáctý bod tzv. sudetoněmeckého“ Programu 20 bodů)

Podle mezinárodního práva nemají tzv. landsmani právo na odškodnění či majetkové restituce, ani na jimi neustále deklarované právo na vlast. Byli v Československé republice menšinou, která měla široká menšinová práva. Nebyli spokojeni. Společně s německými nacisty z říše rozvraceli Československou republiku. Henleinovci a jejich spojenci v roce 1938 prolévali krev našich lidí. Mají na svědomí stovky raněných a mrtvých českých hraničářů, ale také německých antifašistů. Tito stáli po našem boku. Po Mnichovu je henleinovci naháněli, bili, týrali a posílali zbědované do koncentráků. O úloze „sudetských Němců“ za první republiky mluvil i Konrád Henlein.

Jeho vídeňský projev vyvěsíme následně.

Pokud si svá práva tzv. sudetští Němci budou dále vymýšlet, deklarovat, pak nejde o žádné velké nebezpečí. Jen ať si dále vyprávějí své pohádky a na sjezdech o nich řeční. Můžeme to brát jako utěšování, i když zřejmě jde i o revizionistické až revanšistické snahy. Zvláště když na jejich podporu vystupují někteří němečtí ústavní činitelé, musíme již být velmi obezřetní. My však přesto máme raději pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslích.

Jakmile však některá z vyhlašovaných práv "Sudetoněmeckého landsmanšaftu", který si tato a další práva vymyslel a sobě nadělil, začne s vážnou tváří brát i "česká" pátá kolona, jež zčásti přebírá i „sudetoněmeckou terminologii“ a „sudetoněmecké“ vidění našich dějin, vzniká pro nás velké nebezpečí. Tzv. přátelé sudetoněmecké věci u nás budou mít ve vládě, Fialově vládě, pokud vznikne, velkou moc, podepřenou většinou poslanců v Poslanecké sněmovně PČR a velkou většinou i v Senátu. Pak budou naše obavy oprávněné. Republice, našemu národu za takových podmínek hrozí velké nebezpečí, kterému musíme čelit a odvrátit ho.

Abychom viděli „sudetoněmecký lansmanšaft (SL)“ v pravém světle, je třeba si uvědomit slova paní dr. E. Hahnové o tom, že SL je nositelem henleinovských tradic. Pro úplnost i její varování vyvěsíme.

Byli bychom velmi rádi, kdyby „sudetští Němci“ žili pokojně ve své vlasti, Německu, Rakousku. Pokud by se zdrželi jakýchkoliv útoků proti nám, pak za určitou dobu naše vztahy k nim by se mohly měnit k lepšímu. To bychom si skutečně přáli. Je to možné? To záleží jen a jen na jejich dalším jednání vůči ČR, českému národu.

Jestliže však jejich jednání bude stále agresivnější a budou se stále silněji domáhat i toho, co je v rozporu s mezinárodním právem, musíme zcela otevřeně říci, že my jim nic nedlužíme, ale naopak. Dluhuje nám Německo, a to válečné reparace ve výši hodně přes 5 bilionů korun. Bylo by načase, aby příslušní čeští ústavní činitelé se konečně i touto otázkou začali s plnou vážností zabývat. Naši petici o reparacích a dalším opětně vyvěsíme. Odpověď, již jsme dostali od našich ústavních činitelů, nebyla věcnou odpovědí, spíše rezignací, přestože žijeme v době, kdy právě tyto biliony by nám pomohly překlenout krizové časy a stamiliardy korun bychom mohli investovat jak do ekonomické, tak i sociální sféry, aniž bychom se dále zadlužovali Evropský parlament, jemuž jsme naši petici též zaslali, dosud neodpověděl. Na slůvko odpovědi se nezmohla ani paní kancléřka A. Merklová. V to již ani nedoufáme.

Čekáme však že obyčejní lidé nás v této petici podpoří. Minimálně svým podpisem na petičním archu.

Dr. O. Tuleškov